a crunch naseho rodinneho rozpoctu.
$$OBR393242$$
Je spousta veci, kterejma bych si nikdy nepomyslela ze budu testovana. Bezesporu prijit o byt, dite a praci v useku radove nekolika mesicu neni nijak zavidenihodny, ale prochazet zatezovou zkouskou vztahu ve chvili kdy si clovek myslel ze uz nejhorsi ma za sebou, tak to bych opravdu nikomu neprala.
Financni krize je takovou tou tresnickou na dortu. Spatne ji snasim a nejsem zrejme sama. S manzelem oba uz nejakou dobu shanime marne (temer jakoukoliv) praci. Kazdy po svem a se snahou moc toho druhyho nekontrolovat, nepeskovat, nepopichovat a nesoutezit s nim. Mne se tohle darilo hur. Nebyl den abych nevynesla na stul jako karty svy obavy, chmury, uzkosti.
Jsme kazdej jinej, presto jaksi predpokladame ze ten druhej mysli, jedna, citi a funguje stejne. Teda budu mluvit za sebe, protoze jak mysli, jedna, citi a funguje moje druha polovicka se porad musim ucit rozumet.
A jiny jsme hodne.
Porad jsem si myslela ze mam veci tak nejak pod kontrolou, teda ty svy veci, ve svy hlave a ty, ktery (snad) jsem schopna nejak ovlivnit. A na tech ostatnich ze se budem schopni nejak domluvit. Hospodareni v domacnosti. Vedeni uctu a jejich placeni. Komunikace o beznych vecech. Sdileni. Plany. Kratkodobe, dlouhodobe. Zmeny planu. Jejich existence. Existence odpovedi na otazky.
Misto toho se nas novej byt stal dejistem dramat, svedkem hadek, kriku, place, urazenych odchodu a nemluveni. Spolecneho nesnidani. Radobylehkovazneho valeni se na gauci a prepinani kanalu u tv. Slova ktery zabolely a nejdou uz vzit zpatky. Chut sbalit si svych pet svestek a utect. Neschopnost rezignovat a slozit ruce do klina. Neochota naslouchat. Totalni zmateni.
DONFUSED.DOT.COM. To se mi porad vybavovalo, stupidni reklama v televizi na nejakej sajt nabizejici vse od pojisteni na auta az po dovolene. V Egypte to F. pouzil jedou jako vtip kdyz jsem se nemohla rozhodnout kam ten den pujdem a navrhla jsem rano asi pet variant soucasne. Smali jsme se tomu hrozne dlouho protoze to tenkrat dost vystihl.
Ze veci prestavam mit pod kontrolou jsem si uvedomila pri jedny my ‘naotockovovy’ ceste do prahy za interview kvuli praci. Vecer predtim mi v internetovy kavarne nevylezla z tiskarny palubni vstupenka po on-linovym checkingu na let easyjetu. Otrela jsem si tam rukav od kabatu bilym naterem na futrech dveri (nepovazovali za nutne dat tam napis a celou kavarnu natirali za provozu). Rano mi letadlo ulitlo, prisla jsem o 4minuty po uzavreni checkingu a mit ten tisk bejvala bych mohla jit rovnou – nemela jsem zadny zavazadlo. Prebokovat JESTE neslo – letadlo jeste neodletlo, musela bych byvala cekat 45minut. Sesypala jsem se a vratila se domu. Seru na interview, seru na prahu, zaprisahla jsem se a sla spat. Pak jsem se probudila a zasedla k PC a nebyla schopna sesmolit majl s vysvetlenim proc se druhej den na schuzku nedostavim. Ze jsem si to rozmyslela a nemam uz zajem mi prislo blby. Never give up, never surrender, zaplala jsem nahle novou energii. Let UZ ovsem neslo prebookovat tak jsem koupila letenku c.2 na vecer. Odjela znova na totez letiste. Letadlo melo technickou poruchu a odletalo az v noci. Druhy den jsem malem zaspala. Na pohovor jsem bezela sedivym destem sedivejma dejvicema. O 7dni pozdeji prisel majl ze thanks but no thanks. K pointe ale: Na odjezdu jsem ucinila nekolik telefonatu (na ruzyni byla asi 5kilometrova fronta na odbaveni, kteremu jsem se OPET nevyhla protoze jsem OPET nemela kde vytisknout palubni vstupenku – how pathetic – pouceni? kupte si tiskarnu a nespolehejte na nikoho a na nic). Telefonaty veskrze prijemne, az tak prijemne ze jsem pri jednom z dalsich svych ublognuti hodlala horovat pro ukonceni pseudovirtualnich vztahu a navrat k realnym. Pak mi ale prisel majl od jednoho toho spolutelefonisty ze sorry ze ti nemuzu vic pomoct ale doufam ze ti pomohlo se aspon vypovidat. VYPOVIDAT! A ja se domnivala ze jsme si POVIDALI!. Shit! Houston we have a problem. Nemela bych to zacit resit nejak profesionalne? Vim ze dotycny to myslel dobre ale tim hur pro me. What am I gonna do?
‘You worry too much’ rika mi Lui, muj ex, o kterem jsem se domnivala ze jsme zustali pratele ale po posledni navsteve u nej (chtela jsem se vypovidat pod zaminkou popovidani si), jsem zjistila ze ma asi porad nejaky issues (long story). Ale s timhle ma pravdu. I DO WORRY. A jak nemam? Nikdy jsem se o sebe nebala, nikdy jsem se neskladala pred tim co bude. Ale najednou je to vsechno tezsi. Nejsem sama. Mam zodpovednost za harmonicky vyvoj lidske bytosti, a s tim souvisi odpovednost za tvoreni, vyvoj a pokud mozno udrzeni harmonickeho partnerskeho vztahu. A to je sakra tiha na ramenou. Musime prece mit nejaky plan B), pokud mozno C)!
Plan A) – totiz pracovat, mit penize a nic neresit totiz selhal. A tak krasne, snadno nam to dotedka slo. Kazdy mel co chtel. Jedn druheho. Jistotu. teda ne, tu nema nikdo nikdy, ale o tom se moc nepolemizuje, vetsinou.
Co bude dal? Musim se smirit s faktem ze NEVIM. Netusim.
Anglie? Cechy? Nigerie? Bez penez jaksi vsechno ztraci na barevnosti. Penize nejsou vsechno, dokonce ani prace neni vsechno. Nechci zit pro praci, vydelavat pro utraceni. Nechci ale zit na podpore (nehlede na to ze ji nedostanem, ANOTHER LONG STORY a dalsi hrebicek do rakve naseho vztahu).
WHAT THE HELL DO YOU WANT THEN?
Chci prestat prichazet o veci bez vlastni zasluhy. Az neco udelam spatne tak prosim, dej mi zivote facku, ale kdyz budu sekat latinu, muzu si prosim, PROSIM, ponechat to co mam?
A na zaver: Clanek Britskejch listu o zadluzeni statu a chmurny vizi zivota v UK. Original rozhovoru s Jimem Rogersem zde. Takze mozna nas budoucnost zastihne jak na Sazave obdelavame pole, nebo jak se ucime mandarinsky. Rozsirim zrejme spektrum zemi ve kterejch hledam praci, jde jen o klik mysi ;-)
A uplne pod carou: Ne, jeste jsme se doma nepozabijeli, dekujeme. Asi uz chapete proc tolik fotek z outdooru recently.
A to ze jsem to sem cely sepsala prestoze me blog prestava bavit (zjistila jsem totiz ze pro terapii staci clanek napsat a pak ho pri ukladani do rozepsanejch omylem vymazat – zahuceni do cerny diry splnilo presne ten samej ucel jako rozervani vlastniho nitra na verejnosti) znamena, ze mi psychologicky rozbory my osoby lidma ktery neznam jsou porad jeste pomerne dost ukradeny, i kdyz me fascinuje ze si nekdo da tu praci.
A zaroven taky to ze jsme prosli katarzi a odrazili se ode dna. V pondeli ma jit F. nekam na stavbu (KLEP KLEP). Mate-li nekdo konexe tam nahore tak by mi nevadila primluva za to, at se drzi slusny prace a zapomene na BUSSINESS. Byznys v africky podobe me totiz zpusobuje husi kuzi. Full stop.
spoon and other things 
Spoon, moc na vás myslím a obdivuju tě – já už bych se dávno sesypala a utekla k mamince, nebo tak něco. Jsi úžasná! Držím pěsti a věřím, že se to srovná…
Spoon, ahoj!!!! Tim vyjadřuju podporu na dálku. Nějak se “v tom” nechci obecně vrtat. Samotný mi není dvakrát dobře….
Drzim palce spoon at se vyjasni.Tohle “You worry too much” znam moc dobre..taky jeden ex. A taky to jinak neumim.
Positivni vec je urcite, zevenku uz mate lepsi pocasi, takze outdoorova terapie je snazsi!:-)A vypada to, ze az na ten mozek je telo v poradku, coz je take plus:-)A kluk je krasny a zdravy, to se taky neda koupit. Nemohla bys spolu s nim treba hlidat jeste jednoho prcka, kdyz jsi s nim doma? Budes mit nejake penize,Sam kámose kazdy den, treba navazes nove kontakty, bude zmena a treba se to rozvine dál…?
a ja to zkusim s tema konexema nahore:)
Bydlím hned vedle kostela, zkusím s tím něco udělat :-)
Ahoj Spoon, jo, krize s prací se týká nás všech. Já práci mám, plat sice nic moc ale prostě – PRÁCI MÁM A DOST. Bohužel “zaměření” naší společnosti je na krizi velmi citlivé, čili otázkou je zda mi to zaměstnání vydrží další měsíc či ne. Nejsem naivní… nečekám až ten den D (vyhazov/krach firmy) přijde a tak se poohlížím po něčem jiném. Šokovala mě informace, kterou mi sdělila kamarádka. V naší firmě působí kantýna, její šéf dělal výběrové řízení na “asistentku” (asi přímo pro něj) a na ten inzerát poslalo CV téměř 300 osob z toho dobrá polovina VŠ vzdělání! Onen šéf byl v min.letech zvyklý na reakce tak 10 lidí… Zpátky ke mě. Nabídky, které spatřuji na většině internetových stránkách jsou pořád stejné + s mým osobním profilem: sice VŠ (ale humanitního oboru), cizí jazyk ano (ale AJ, tu umí dnes každý), praxe (ano, přes 1 rok, ale v oboru který do budoucna dělat nechci:)… si moc vyskakovat nemůžu. Nevyčuhuju dostatečně z masy nezaměstnaných lidí. Jsem průměr. Navíc pokud si vzpomínám na své pracovní pohovory, Spoon, myslím že na mě nikdo nemá: pozdní příjezd (ne mojí vinou, kvůli zasněžené dálnici autobus jede okolníma prdelema, čili i když jsem měla časovou rezervu, přicházím pozdě), krvácení z nosu při pohovoru ( !!! větší trapas jsem nezažila, bohužel když mám rýmu, krev mi teče často i nečekaně, ovšem myslím že jsem vypadala jako bych si ránu šňupla trochu kokain:) Fakt bych si z toho hodila mašli jelikož když už je člověk pozván na pohovor tak je to svátek (!), celkem jsem zažila asi jen 4 pohovory (poslaných mailů s CV – cca 80).
napad s hlidanim druhyho ditete je dobrej a kdyz franklin bude makat, tak kolem sebe nebudete doma furt chodit po spickach nebo i jinak a vono se to zlepsi.a hlavne, ja nejsem moc velkej povidal, ja fakt spis posloucham :)-cus, stpn
Tak teď si sypu popel na hlavu s tím minulým příspěvkem(ať se mu daří v businessu) a obracím ať nebesa pomůžou a vyjde mu ta práce!! A tobě taky co nejdřív.Bylo by mi líto kdyby vám to spolu nevyšlo-vypadali jste vždycky,že se k sobě moc hodíte. Myslím, že tam pracuje ta nervozita z těžký situace a že se Franklin určitě špatně cítí, že vás nemůže zabezpečit jak by chtěl. A nervy jsou pak na pochodu. Promiň, doufám, že to nevypadá, že se moc vměšuju. Mám trošku podobnou situaci.
vydržteAhoj, myslím na vás. Ženský tu nejistotu snášejí hůř. Ale bude zase líp, uvidíš. Ona vás ta krize zase někam posune …. Kdybys chtěla do Prahy, zkus i naší práci. Třeba by o něčem věděli. Zítra držím palce.
jo byznys v africky podobe je skutecne strasidelnej, ale bohuzel navykovej:) a asi i nakazlivej, tuhle jsem se pristihla pri premysleni, na cem bych mohla vydelat ja :) drzim palce bez psychickych rozboru situace!!!
haha, krasne jsi to dnes napsala, musel jsem se smat, to bylo hned jasny ze se proste potrebujes vykecat, ty lidi vokolo uz jsou jen navic.Ale musim ti rict ze tim jak pises casto tak se tvuj styl znacne vylepsujes, kdyz to jeste vydrzis par let tak te mozna nekdo pozada aby jsi napsala knizku :-) (takhle si delam srandu, ale o tom ze pises dobre to je skutecne pravda)
Ahoj Spoon,Dovol male zamysleni: Zdravi je to nejcennejsi, co clovek ma. ale jak dlouho mu to zdravi vydrzi, kdyz nema penize? nema praci, nema z ceho platit bydleni, za co jist, z ceho nakoupit a najednou bum, dlouhodoby stres si uhloda kus jeho zdravi. nebo i cele… Bohuzel, penize jsou totiz to, bez ceho dneska nejde zit. Je v tom skovana prace, ale taky vsechno, co si clovek muze poridit, aby mohl fungovat. Kdyz nekdo rika, ze prachy jsou k nicemu, seredne lze a bud je to magor, rentier nebo ho holt nekdo zivi. my v dnesni dobe bez penez zit nedokazem. nemame ani ty pole, kde bysme si ukopali par brambor. neumime ani lovit, abysme meli vubec co do huby. proste jsme odkazani na spolecensky system, ve kterem velmi casto neco dostanou jen ti, co nikdy nedelali ani nemaji zajem to nikdy menit. vztahy se serou na vsech frontach, tomu ver. a to nejsem vdana, ani s pritelem nemame dite. neklape to. kazdy ma strach o to, ze o praci prijde a razem nebude mit z ceho zit.. dokud ji ma, je v praci od rana do vecera. lidi si davno takhle prace nevazili.. job se stal podpultovym zbozim. a to takhle krize zdaleka neskoncila… preju Ti hodne sil do dalsich dnu, clovek musi doufat v lepsi zitrky, pac jinak by ho z tech zivotnich peripetii fakt cyp strelil… drz se cago lex;-)
ahoj, nestíhala jsem dočítat posledních pár dní, tak až teď… ono to asi doléhá na každého podobně… taky jsme měli docela velkou krizi přesně z těch důvodů, co jsi tak krásně popsala…a ani v tom nemusely být peníze. Obdivuju, jak to zvládáš a doufám, že F. práce vyšla a že taky brzo něco najdeš.