Od zacatku a zpatky na venkov

Zacatek
V prispevku Den do odletu‘ jsem pekne a obsirne popsala nase pripravy. Ovsem konec teoretizovani nastal 24.12, kdy Franklin stavil den nakupem hadriku na Oxford Street, ja cestou do banky a vyberem trimistne castky v cashi a protloukanim se lewishamskou trznici nabitou lidmi v predvanocnim shonu zpet domu, protoze jsem stihla jeste pres noc zorganizovat pronajem naseho bytu nejakejm lidem po dobu nasi nepritomnosti a ten typek mel prijet ve 3odpoledne s penezma a ja nevedela jestli driv balit (vyrabet bordel) nebo uklizet, aby byt byl reprezentativni, chtelo se mi vyinkasovat extra sest stovek ale bylo to vsechno dost naposledni chvili. Chlapek mel zpozdeni ale nakonec jsme si potrasli rukou a ja predala klice a on obalku, vzapeti dorazil tata a v obyvaku nastal roj kolem nasich peti kufru. Zjistila jsem ze Samuelovo zavazadlo prekracuje velikostni a vahovej limit a zacala zbesile prehazovat veci do mensi tasky. Do toho se ve dverich objevil taxikar a ja byla na hranici hysterickyho zachvatu. Poslali jsme ho pryc a kdyz prijel za pul hodky znova, zacal Franklin nosit kufry do auta a ja jsem si uvedomila ze jeste vubec nedoslo na veci z koupelny a hlasim tatovi ze nemam ani kartacek na zuby natoz nejaky kremy a tata bohorovne hlavne ze mas pas’. Naskakali jsme teda do taxiku a o zhruba hodinu pozdeji jsme na letisti pri odbavovani zjistili ze nam chybi jeden kufr. Ten muj! Zustal doma. Ve zbytku zavazadel jsou darky a Franklinovo million kosili a kalhot a ja mam vsehovsudy jen to co mam na sobe – dziny a triko. Parada. Tata se louci a ja nevericne prochazim kontrolama, usedam do cekaci haly a Samuel mi pozdeji poleva me jedine kalhoty kafem.

Let
Leteli jsme pres noc a docela se to dalo prospat, Samuel mel takovou tu zavesenou sedacku a my skladaci televize a koukali na filmy dle vlastniho vyberu. Sest a pul hodky je dlouha doba ale verte ze po mesici zivota v Africe vam cas trosku zflexibilni a nic vam nebude pripadat jako dlouhe, proste si zvyknete.
Prilitli jsme do Lagosu a zjistili ze zadny let do Enugu se ten den nekona protoze jsou vanoce. Parada. Franklinuv znamej nam vymenil nejaky libry za najra (kurs je neco kolem 240 najr za libru takze vetsinou mate kapsy nadity bankovkama a platite v tisicich a jsou to hrozny baliky). Nasedli jsme s nim do auta a vyrazili smer mesto. Mohla jsem si vykroutit hlavu a cvakala jednu momentku za druhou, pot ze mne tekl proudem, chylilo se k polednimu a Franklin zacal vyjednavat na autobusove zastavce dopravu po zemi. Let by zabral pulhodku ale autobusem by to zabralo asi 8hodin. Hlavou mi behaly vzpominky na vypraveni o ozbrojenych banditech prepadavajicich pocestne, zadnej z autobusu ve mne nebudil duveru, chtelo se mi volat ‘to nemyslis vazne ze pojedem autobusem!!?? ale bala jsem se vylizt z auta a byla jsem unavena a tak jsem rezignovala. Nakonec to ale Franklin nastesti vzdal a ubytovali jsme se v hotelu.

$$OBR311209$$
Na zastavce

$$OBR311210$$
cestou

$$OBR311211$$
Hotel mel bazen ale ja nemela plavky. A stejne bych tam asi nevlezla.

$$OBR311212$$
Dira v silnici, oznacena palmovym listim (zpusob oznaceni napr. nehod, vystrah atp)
Cesty vubec jsou kapitola sama o sobe, dopravniho provozu se ucastni vsechno co jede (co prestalo jet stoji tam kde to prestalo jet), predjizdi se zprava nebo zleva (tam kde nejsou diry), nikdo nesviti natoz aby pouzival blinkr, diry na cestach a silnicich nikdo nespravuje.

Druhej den jsme skutecne letenku po celodennim cekani na vnitrostatnim letisti ziskali (v prodeji letenek neexistuje zadny system, v podstate kazdy je samozvany agent a smlouvani zacina hlaskou ze vsechno uz je vyprodany ale ze ON to nejak zaridi atp)

V Enugu na letisti nas cekali oba Franklinovo bratri a jelo se na ves.

$$OBR311213$$
cestou

$$OBR311214$$
V pripade ze bychom na vesnickem trhu urgentne potrebovali fotky zrejme bychom nebyli bez sance. Jiny veci ale, napr. zrcatko nebo hreben, se ale ukazaly byt neexistujicim sortimentem.

$$OBR311215$$
Vypravili jsme se na vylet k bajemi opredene rece s vodopadem, kam se driv chodilo dlouhe kilometry pro pitnou vodu jako k jedinemu zdroji a jeste dnes tam (vetsinou deti) chodi prat pradlo.

$$OBR311216$$
Byli jsme tam docela pozdvizenim protoze je to hluboko v busi a zadnej beloch se tam zatim nevypravil, pritom to nebyl ani hodinovej trek, bylo by fajn kdyby to bylo opusteny ale bohuzel…

$$OBR311217$$
pradlenky

$$OBR311218$$
Povyrazeni v podobe improvizovanyho stolniho tenisu u znamejch na dvore (pan domaci je truhlar, sitku tvori dve plechovky a klacik)

$$OBR311219$$
Samuel stredem pozornosti

$$OBR311220$$
Jedno z odpolednich posezeni s navstevou pred barakem

$$OBR311221$$
Nekdo se ptal na koupelnu, tak tady je. Nema strop, vidite misto toho nebe. Veprostred roste strom. Nad dvernim otvorem je takovej klacik, kdyz vlezete dovnitr, povesite na klacik ten hadr kterej nosej omotanej kolem tela, tim zaroven vyrobite pestrobarevny dvere a zaroven upozornite ostatni ze koupelna je obsazena. Pak zbyva jen polivat se vodou kterou jste si donesli v kyblicku. Jestli jste fajnovka tak vam ohrali na ohni teplou a jestli jste posh tak vam kyblicek a mejdlo donesli az pod nos.

$$OBR311222$$
Pro Honzu: obytnej dvur ;)

$$OBR311223$$
Tamtez, priprava obeda

$$OBR311224$$
Tamtez, pokousim se tlouct jam (hliza ktrera se hojne pouziva v africke kuchyni bud varena nebo kasovita, neco jako brambora). Je to tezka prace a hned to vzdavam. Vzbudila jsem vseobecne veseli a vsichni volaj Osofija in London’ – coz je nazev popularniho nigerijskeho filmu ve kterem beloska prijede na venkov (mimochodem nigerie ma NOLYWOOD, variance Hollywoodu a indickeho Bolywoodu, jejich kinematografie je kapitola sama o sobe)

$$OBR311225$$
Tyhle jesterky jsou vsude, jsou uplne neskodny.

$$OBR311226$$
Odpoledni siesta

$$OBR311227$$
Palmovy listi nad hlavou (valiteli se prave venku na rohozi)

$$OBR311228$$
Cestou na navstevu k sousedum

$$OBR311229$$
Pro butea: je to tukan? (brany zoomem takze nicmoc)

$$OBR311230$$
Takhle se driv uchovavala voda: v keramickejch nadobach zapustenejch do zeme.

$$OBR311231$$
Tohle pouzivaj sberaci palmovyho vina pro lezeni na stromy. Jde to kolem pasu. Palmovy vino je cista stava z nariznuteho kmene stromu u koruny, sbirana pres noc do lahvi, pak jemne kvasi a chutna jako sladkej burcak, nejlepsi je pit ho hned a cerstvy, mnam!

$$OBR311232$$
Tohle je druh melounu z jehoz seminek se dela egusi soup, tradicni africke jidlo

$$OBR311233$$
Pomerance a grepy rostou vsude a jsou povazovany skoro za plevel. Kdyz se vesnici rozneslo ze mam rada ovoce, kazdou chvili se nekdo zastavoval s taskou plnou pomerancu, grepu, ananasu, papaji, sou-shopu a vseho moznyho

$$OBR311234$$
Tohle je taky produkt palmy – orisek ze kteryho se ziskava palmovej olej

$$OBR311235$$
A tady uz je na prodej

$$OBR311236$$
Okra, rajcata a cibule a v pozadi pak vselijaky listi

$$OBR311237$$
Jam (da se dlouho skladovat, da se i ususit a umlit na mouku, je to vdecna potravina)

$$OBR311238$$
Kupte si cistou vodu (hmmm)

$$OBR311239$$
Deti nas meli rady, tyhle nas z jedny navstevy doprovazely skoro az na konec vesnice

Jeste se k vesnici textem a obrazem vratim, ty tri tydny nejde takhle odbejt, bylo to uzasny stat se toho soucasti. Dost lidi prijelo jenom na svatky, pres tyden nebo pres rok jsou ve meste kvuli praci a vydelku. O to vic intenzivni byly vzajemne navstevy, pohosteni, jidlo piti a besedovani nemelo proste konce. Meli jsme prilezitost byt na svatbe, pohrbu, navsteve aspirujiciho starosty (prave probihaly lokalni volby), skamaradili jsme se se sberacem palmoveho vina a navstivili kouzelnika v duc
ho
du. Vedeli jste treba ze nemaji hrbitovy a ze sve predky pohrbivaji v okoli baraku? V kouzelnikove rodine umrel nedavno maly chlapec a kolem mohylky jeho hrobu jsme sli…brrrr. Ptala jsem se na co umrel a dostalo se mi vyhybave odpovedi, oni tyhle veci nejak moc nerozebiraj, proste byl nemocnej a umrel.

Rodiny jsou strasne velky, jednak ma kazdej hodne deti a jednak zijou pospolu vsichni mozny pribuzny, u nas na baraku napr. dedova treti zena a jejich nekolik deti a ruzny teticky a vubec jsem to nemela sanci stihat kdo je pribuzej koho a jak. Hrozne me dostavali tim jak se mne ptali jestli si je pamatuju, jak bych mohla, meli na sobe jinej ohoz a byli v pocetny skupince a takovejch skupinek mi bylo predstaveno kazdej den bezpocet.

Ale par tvari a zazitku se mi do srdce zarylo a uz ted se tesim az se tam vratim.