Donalda jsem poznala v zime 1998, (jakkoliv to zni neuveritelne je to 8let), byli jsme oba zamestnanci Scottish&Newcastle Retail – a on byl Big Boss. Teda je porad, i kdyz vystridal nekolik hospod, ale ja se z pozice barmanky s lamanou anglictinou za 3libry na hodku prece jen trochu hnula.)
Je hrozne zajimavy setkat se s clovekem po tolika letech a zjistit ze se moc nezmenil fyzicky ale ze ho vnimame UPLNE JINAK psychicky.
Ja tenkrat byla hrozne placha a nespolecenska a k nemu jsem mela obrovskej respekt jako k sefovi (byla to moje prvni prace v anglii) a samozrejme to byl i jazykovej blok, nebyla jsem vubec sebevedoma a jen tak tak jsem zvladla komunikaci s klientama (byla to zaplivana irska putyka v Kilburnu kde jsme obcas meli problemy lidi dostat po zaviracce ven). Nikdy mne o nem ani nenapadlo nejak vic premejslet, mela jsem z nej hruzu, byl prisnej, a vubec mi nedochazelo ze mezi nama neni velkej vekovej rozdil (protoze spolecenskej rozdil byl obrovskej – aspon ja jsem to tak cejtila)
Kdyz jsem se tu octla podruhe, a zkontaktovali jsme se, prekvapilo mne jak si na spoustu veci ohledne mne pamatuje a bylo hrozne srandovni si porovnavat zazitky a vzpominat na historky a dalsi lidi co tam tenkrat delali. Pochopila jsem ze prisnost byla jeho jedina moznost jak si ziskat respekt a udrzet kazen zamestnancu ale ze nebylo tenkrat nemozny za tuhle masku proniknout a poznat ho vic. Ja to ovsem ani nezkousela.
Postupne jsme ted zacali zjistovat ze mame stejnej smysl pro humor, oba jsme Berani, oba umime hrat volejbal (no u mne to bejvavalo a on hraje aktivne a je tener), oba jsme nemeli stesti na vztahy (ale on ma narozdil ode mne aspon nekolik deti) a zacali jsme o sobe navzajem vic premejslet.
Zrovna mel po rozchodu se svou pritelkyni (mimochodem ceskou) a pri dlouho a slozite domlouvany navsteve (je u nej trochu problem ze vubec nema cas protoze dela dlouho do noci kazdej den, vikendy nevyjimaje a kdyz ma volno tak hraje volejbal), kdy jsme se z puvodniho ‘pozvani na drink’ pres nekonecny SMSKy a oddalovani a napinani a prodluzovani – dostali nakonec nekdy k pulnoci k dohode ze prijede ke mne (ja v sobe mela uz pul lahve cervenyho protoze jsem neverila ze dorazi), mi zacal sverovat se svym intimnim zivotem. Jak ho jeho bejvala milovana psychicky nici, jak mu furt textuje a mejluje, prestoze se rozesli a v podstate se nesnaseji, jak zarli, jak mu prosla laptop a mejly, jak si s tim nevi rady.
Bylo to nekdy zacatkem leta minulyho roku, sedeli jsme v mym miniaturnim bedsitu kam se skoro nevesel, ja na posteli a on na dvojkresilku, jinyho nabytku ci vybaveni nemaje, dvere na terasu dokoran, obcas jsem si odbihala na cigarko, porad nemohla verit s kym tam sedim a klabosim jak kdybychom byli duverni pratele odjakziva. Skoncili jsme mym vytuhnutim nekdy kolem 3rano, jeste jsem se vybicovala jit ho vyprovodit ven kde si vzal taxi, trochu jsem doufala ze zustane ale natlak jsem na nej nevyvinula i kdyz nejaky jiskreni tam bylo..
Videli jsme se pak za par mesicu kdy pritah laptop a pomahala jsem mu dat dohromady CV, byla hrozna sranda ze fakt ve svejch letech nemel poneti o tom jak CV udelat, protoze za svuj zivot delal v podstate jen pro jednu firmu ktera ho posilala z jednoho mista na druhy. Vzdycky kdyz si stacil nejaky misto oblibit, zvednout prodejnost/navstevnost, natahnout tam lidi, dat dohromady pracovni kolektiv (kde ta personalni cast hraje asi nejdulezitejsi roli), ‘vychovat si je’ , zacal vymejslet zlepsovaky, akce, atakdal….poslali ho zas do jineho zapadakova kde to skomiralo.
Diky svy cesky pritelkyni (ktera se ‘zrekrutovala’ prave z okruhu ‘hledacu prace’) prisel ale definitivne o misto. Protoze delala v jeho hospode a behem nekolika krizovejch mesicu jejich vztahu stacila rozesrat uplne vsechno (s prominutim) a rozhodit ho tak ze prisel o kontrolu nad behem veci. Nadrizeni si ho pozvali parkrat na koberecek, dali mu par napomenuti a pak termin odchodu.
Radila jsem mu at si da par mesicu off a vypadne nekam na dovolenou. Vypadal ze by ji potreboval. Nemohl si ji ovsem dovolit a tak obeslal okamzite par volnejch pozic a diky kontaktum a referencim od pratel praci brzo ziskal. Blahorecil mi ze je to diky tomu CV nad kterym jsme prosedeli par hodin ale s jeho zkusenostma to podle mne nemoh nedostat.
Jeste nez se stehoval z Willesden Greenu do Wimbledonu jela jsem ho tam navstivit, uvaril pro nas veceri a sedeli jsme u vina a televize, oba jsme byli nejaky zasekli, on se nechtel vic sverovat aby to asi nevypadalo ze si jen stezuje a ja prestoze jsem zvedavosti umirala nechtela jsem se nic vyptavat aby to nevypadalo ze jedinej muj duvod pro navstevu je utesovat ho. Protrpeli jsme takto nekolik hodin radoby nezavazne konverzace s tekanim z tematu na tema a povrchnim sledovanim televize s obcasnym nahodnym prepinanim kanalu. Moje kratkodoby ‘uteky’ven na cigarko mi vzdycky bleskove pomohly zrekapitulovat nepatricnost me osoby v tomto dome a urychlily rozhodnuti odejit ASAP. Cekala jsem ovsem dal nevysvobodi-li mne nejaka smska ci telefonat, neschopna odchodu. Sam nevypadal nijak rozhodnute a ja se nakonec sezbirala k odchodu. Prohodili jsme nekolik zdvorilostnich frazi a naprosto zbytecne jsem se preptala jakej autobus a odkud mi jede atp atp a uz stojim oblecena v kabatu ve dverich, najednou se vse zrychlilo do uprku, navlekam si tasku pres rameno, on jednu ruku na dverich a ja nevim mam mu podat ruku nebo jen udelat gesto na odchodu nebo nic a pak se prece jen obracim a loucim se a najednou stojime v pevnem objeti a ja otacim hlavu a hledam jeho pohled, naprosto neschopna jakehokoliv vysvetleni a jeho oci se mi vpijeji do rtu a davame si ten nejvasnivejsi moznej polibek a pak uz se propadam do polovedomi a z kabatu se dostavam az napul zamotana do periny a remenu od tasky a jeho mohutna dvoumetrova postava mne zaleha a vyvadime jak kdyby nam bylo 17. Takovou vasen jsem dlouho nezazila a kdyz jsem druhej den odchazela cejtila jsem se naprosto spravne a odlehcene a pozitivne. Bariery zboreny, novy veci muzou zacit.

Pak se ale dlouho nic nedelo, a po nejaky dalsi dobe se delo dalsi nic, takze jsem to nechala bejt.

Videli jsme se pak (z moji iniciativy) po par mesicich kdyz se prestehoval do Wimbledonu, bydlel nad ‘svoji’ hospodou v impozantnim historickym tripatrovym rohovym baraku, hned u metra a namesti, provedl mne celym arealem, vinnym sklipkem, barem, restauraci, kuchyni, a skoncili jsme u nej v 6ti pokojovym (!!) sluzebnim byte kterej ma puvodni krby, stuky, rimsy, osteni, koupelnu vymery myho (tehdejsiho) bytu. Nekolik sedacek, jidelni stul pro 6 lidi atp.
V tom vsem on sam.
Okamzite jsem mela chut se tam nastehovat, ochotna platit treba pulku toho co jsem platila v Camdenu (furt by to pro nej byl slusnej extra prijem) ale protoze jsem nevedela na cem jsme,sla jsem na to pomalu.
Vypili jsme nejaky vina a spali na manzelsky posteli, sex jsem ale odmitla (a to uz jsem vedela dopredu ze nechci mit nic s nekym kdo mne necha tak dlouho bez jakyhokoliv rozuzleni – nekolikrat jsme to pozdeji probrali, ze kdyby mi bejval rek ze ‘that’s it, don’t expect more’, byla bych cool, ale nechat neco tak otevreny (dobre tak to byla asi z 70% moje imaginace ale stejne) – proste to neni ok.
Byla bych tam bejvala sla bydlet i kdyby jsme meli zustat jen kamosi, ani by jsme o sobe nevedeli, ja jsem stejne vetsinu casu v praci, no to je jedno, nejak to nedopadlo. Asi dostal strach skakat ze zavazku do zavazku.
Nevim jak se ma ted.
Mozna se uvidime za dalsich 7let a on mi rekne ze jsem v posteli hrozny nemehlo ;-))